Prodloužený víkend

Od plotic, perlínů, okounů a kaprů jsme se dostali k lovu sumců – vždyť se blížila noc. Takže převázat pruty na sumce a úhoře a najít tu největší rousnici. To by mohla být jistota, že pruty chvilku zůstanou ve vodě a já si trochu odpočinu. Nahodili jsme rousnici pod vrbu a chystali se ke spánku. Kufry od maminky ležely stále ještě v autě. Co by tam mohlo být, chvilku jsem přemýšlel. Vedle obrovského množství spodního prádla a ponožek tam bude asi i kartáček na zuby a další hygienické pomůcky. Usoudil jsem, že nám nic neschází, a že se do těch kufrů podíváme až druhý den.

Opekli jsme si rychlého buřta a za nočních zvuků přírody jsme usínali na jednom lehátku, kde jsme si vyprávěli o sumcovi Lojzíkovi, který žije pod vrbou a kterému jsme naservírovali tu nejlepší rousnici.

Prodloužený víkend utekl jako voda a ve hře byl poslední prut, vlastně jediný, který není zašmodrchaný. Je chvilka klidu, vzácný moment, kdy mohu popřemýšlet. Sleduji své děti, které jsou stále plné energie, říkám si, že by bylo fajn, kdybych si ještě chvilku mohl takhle posedět a odpočinout. Jenže, ta chvilka netrvala dlouho, ale nevadí.  Vlastně jak dlouho semnou budou děti jezdit? Nebo já s nimi? Kdo ví, jak všechno bude, přemýšlel jsem. Vzpomněl jsem si na babičku, která mi říkala, abych si užíval každou chvilku, že mi děti hrozně rychle vyrostou. Při vzpomínce na tyto věty se vždy vzpamatuji, abych si s nimi skutečně užil každou možnou chvilku.

Špička prutu se znovu ohnula, zřejmě poslední záběr. Nádherný cejn. Byl to celkem devátý druh ryby, které děti za víkend viděli. Dokonce i ten Lojzík slupnul tu šťavnatou žížalu a myslím, že zážitek z něj zůstane v paměti na celý život nejen dětem, ale i mně. A o to vlastně jde.

Přeji všem mnoho krásných chvil s rodinou u vody a na závěr mě napadá pěkný citát, který mi poslal kamarád, když jsem mu poslal fotky od vody: 

„Zisk se dá tvořit stále, ne vždy se ale dají vytvářet vzpomínky!“

PS: Ty kufry od mamky máme připravené na další víkend