Návrat na Sandberk I.

Velmi rád se vracím tam, kde jsem rybařil v dětství nebo před lety. Sandberk v Kolíně určitě patří mezi jednu z vod, kde se vystřídalo spousty a spousty kaprařů a kde také velmi brzy vznikala myšlenka vracet ryby nazpět. Nebyl jsem úplně u počátků "sportovní kaprařiny" na Sanberku, jako byl například Vlastimil Vápeník, který tuto vodu objevoval před několika desítkami let. Myslím, že tuto vodu jsem navštívil prvně před 22-23 lety a pak jí navštěvoval s Josefem Urbánkem, Petrem Vencem, Vojtou Brunclíkem, rakouským rybářem Martinem Hatzlem a dalšími rybáři. Na březích Labe a Sandberku jsem strávil krásné chvilky, proto návrat byl pro mě dost emotivní. Na Sandberku - lidově Samberku, jsem naposledy rybařil v roce 2011. Fakt ten život letí! Za těch pár let se toho změnilo skutečně hodně. Něco k lepšímu ale také jsou stinné stránky naší rybařiny na svazových vodách. Tím jsou oplocená místa, vyhraněné soukromé pozemky a omezení pro výkon rybářského práva. Stačí se jen podívat co vzniklo na vodách v okolí mého bydliště například na Hrádku - boudách nebo na Gigantu ve Stéblové. I tam se chci jednoho dne vrátit, protože to jsou "mé" domovské vody, kde jsem začínal s "velkou" kaprařinou ale i se splávkem.  Pamatuji si na dobu, kdy jsem tam jezdil a my rybáři jsme se respektovali, vyměňovali si informace a přáli jeden druhému. Nyní se tam někteří "mečují", jiní si propíchávají auta a tvoří se skupinky, které si vytváří vlastní rybářský řád, jen proto, že vlastní kousek soukromého pozemku? Chybí nám úcta a také se radovat z úspěchu jíných rybářů.  Ano, soukromé pozemky jsou a budou přibývat (ať se mi to líbí nebo ne), takže pokud si chci na takových místech na svazovém revíru zachytat, musím přemýšlet o dohodě s majitelem pozemku, nebo jako partizán připlout na člunu a rybařit dle denní doby lovu. Asi první varianta je lepší. Podobně k tomu přistupuji všude v zahraničí a ne jinak k tomu přistupuji také v Čechách. Stejně tak jsem to zkoušel i na Samberku, kde jsou některá místa oplocena.  Požádal jsem pár majitelů pozemků jestli si mohu zarybařit z "jejich míst". Obvolal jsem celkem tři a nikdo s tím neměl problém, ale nakonec jsem využil šance chytat naproti malému ostrůvku, kterému se říká Bonzaj (využil jsem známosti). Bylo to vlastně první místo, kam jsem vyvezl pruty, když jsem Sanberk navštívil poprvé. Pravdou je, že jsem nikdy nic pořádného na tomto místě nechytil a tak jsem měl šanci to po letech změnit.

Byl jsem připraven na dálkové hody, abych dohodil již k zmíněné bonzaji odhadem kolem 100 - 110 m. Jasný, pro někoho je to hračka, ale po mém zranění ruky, je 100 m hranice výkonem, na který se já musím dost nadřít. Ale vítr mi přál a házel jsem ještě dál než jsem potřeboval, tak jsem si dovolil použít i PVA punčochu, což mi dost pomohlo.  S krmením jsem to moc nepřeháněl, pár kuliček na každý nához. Jako nástrahu jsem používal panáčka Peperinu a zkoušel jestli bude fungovat lépe bílá plovka nebo černá. Na každém revíru je to jiné. Tentokrát vyhrála bílá a já se mohl těšit ze dvou krásných ryb, které jsem znal z minulosti. Skvělý pocit!

Přeji všem rybářům mnoho krásných chvil u vody a už se těším na Labíčko!

Jak vznikal Peperin