Osudová přitažlivost

Ahoj Lukáši, asi před týdnem jsme se společně s Jitkou vrátili ze Slovinska. Původně jsme chtěli odjet na jednu tajemnou vodu na Slovensko, kterou jsme jen tak "prošli" při pobytu na horách, ale pravděpodobně osud tomu chtěl jinak. Dva dny před odjezdem na zmiňované Slovensko jsem ještě telefonicky sondoval situaci na jedné slovinské vodě se svým kaprařským kolegou Mitjou. Jelikož jsme si toho potřebovali spoustu sdělit, dohodl jsem se s Jitkou, že zmeníme plán a znovu zkusíme štěstí ve Slovinsku a s Mitjou se potkáme na našem oblíbeném místě. Slovensko jsme tedy nechali stranou na jiné, možná horší časy. Jinak ti mimochodem, Lukáši, moc děkuji za pomoc ohledně informací a typu na tvého kamaráda, který mi myslím velmi pomohl. Nechci se zde dále rozepisovat o pobytu u vody, spíš jde o to, že jsme se dozvěděli spoustu dalších informací o problémové lokalitě jezera ve Slovinsku. Psal jsem zde již v
  předchozích článcích, že nechám tuto vodu na nějakou dobu o samotě, ale nevím, jak to mám nazvat, "osudová přitažlivost" tomu chtěla, abych znovu vyrazil. Tentokrát jsem byl moc rád, že se mnou odjela přítelkyně Jitka, která zná jezero jen z časopisů a mých vyprávění. Společně s kamarádem Mitjou nás byl u vody navštívit předseda jejich rabářského svazu, se kterým jsme se o této lokalitě bavili a zjistili, že její budoucnost je opravdu nejistá. Moc nás to nepotěšilo, ale s opravou hráze, či případným napuštěním, se dlouhodobě nepočítá. Je to prostě jeden velkej problém. Řekl bych, že i politického rázu. Vše se točí kolem peněz a vlivných lidí. Alespoň jsem to tak pochopil. Na dotaz, kam by dali či prodali slovené ryby, mi bylo odpovězeno, že asi do jezera Bled. Takže hladina jezera stále klesá a není vyloučeno, že náš pobyt byl jedním z posledních.
       U jezera jsme strávili necelý týden, takže jsme chytali asi pět dní. Vybrali jsme místo nejdál od přítoku, kde jsem ještě nechytal a místní podmínky jsou opravdu rok od roku horší. Je neskutečné, co se ukrývá pod vodou. S sebou jsme si přivezli 60 kg partiklu, asi 30kg pelet a 15kg boilies. Kromě LKáček jsem si přivezl některé zajímavé novinky, které jsem "posbíral" po internetu a chtěl je vyzkoušet. Není to žádná z renom. značek z našeho či zahraničního trhu. Budu upřímný a říkám, že sportovní kaprařina není žádný levný koníček. A tak i já, pokud chci vyjet do zahraničí, musím chtě nechtě počítat. Sázel jsem na příchutě ryba, krab, oliheň a ze sladkých variant příchuť ořech, Ledová Vanilka, Lesní Jahoda. Vyvážel jsem asi na 50 metrů a krmné místo se nacházelo v hloubce od 5,5 - 6,0 metrů. Našel jsem si na echolotu u druhého břehu opravdu velkou "loknu" česky díru, která tvořila jakýsi zub. Počasí bylo po celý týden s teplotami nad 25C, takže i voda byla ještě dost teplá.
       První ryby se na břehu začali ukazovat až po dvou dnech a opět jsme se museli prokousat těmi nejmenšími. Záběry přicházely celkem pravidelně, ale větší ryby se držely prozatím někde v závěsu. Každý den za námi jezdil Mitja, se kterým jsme diskutovali nejen o rybách, ale i jiných problémech, které jsou vpodstatě obdobné jako u nás v ČR. Moje slovinština a Jitky angličtina mi zní v uších ještě teď, ale za ty roky člověk už nějaké ty slova pochytí, takže s komunikací problém nebyl. Během lovu jsem krmil na jednom jediném místě a dá se říct, že kapři neměli moc šancí se do vázek dostat. Místo u protilehlého břehu bylo dost hluboké, takže než se stačili vzpamatovat, byl jsem s Jitkou ve člunu. Poslední dva dny nám to začalo opravdu jezdit a záběry přicházely i při vyvážení druhého prutu. Při této příležitosti si Jíťa zasekla a vyhenklovala /čti dostala z vázek/ svého prvního osmikilového kapra ze břehu. Když jsem to sledoval z povzdálí ze člunu, jen jsem viděl, jak si s ním hraje. Moc mě to potěšilo a ona mi pak, když jsem se vrátil, vyprávěla, jak to všechno udělala a jak mu říkala, že ho pustí ať hlavně nezajíždí za žádnej pařez, jinak že se budu zlobit. Taková je to sranda.
        Myslím si, že se nám s Jitkou naše slovinské kapraření vydařilo, a to díky nejen uloveným rybám, ale především lidem, kteří nás navštívili. Během pobytu se zde vystřídalo několik místních rybářů včetně italského CT, který však po dvou dnech místo opustil. My jsme byli od nich naštěstí celkem daleko, takže nás nic nerušilo. Podařilo se nám chytit i několik kaprů nad desetikilovou hranici včetně jednoho 15 a 16kg. Několik ryb jsem ztratil ihned po záseku, ale s tím musí člověk tak nějak počítat. Jako nejlepší nástahu nelze uvést jednoznačně jednu příchuť, protože záběry přicházely střídavě vpodstatě na vše. Jako jedinné, co však mělo zásadní vliv na změnu váhy ulovených ryb, byly dvě pop up Nutric Acid obalené celé v pastě téže příchutě. Tu jsem dával napůl i s jahodou. Fantastická kombinace. Zatím jsem mu do této doby nemohl přijít na chuť, a tak doufám, že jsem to zlomil. Samozřejmě jsem se vrátil bez kuliček a bez pasty, a to díky několika darům Mitjovi. Tomu se zde podařilo asi před měsícem ulovit nádherného šupináče o váze 18,50kg, a to na místě, kde jsem chytal před rokem. Mitja si oblíbil tvoji Sardel, a ta se stala pastí pro tohoto krasavce. Opravdu nádherná ryba a samozřejmostí je, že vody jezera brouzdá spokojeně dál. Kdoví, jaká překvapení na nás jezero ještě chystá..... 
         Domů se nám samozřejmě nechtělo, ale mám pocit, že se k jezeru s Jitkou vrátíme, neboť i ona zde kromě krásných ryb našla svoje zájmové objekty. Nemyslím tím Mitju, ale okolní hory, jeskyně a spousty dalších přírodních úkazů, kterých je ve Slovinsku opravdu hodně. Mojí Jitušce za vše děkuji, protože bez ní bych se na jezero nepodíval. Jak říkám, prostě osudová přitažlivost.....
 
 
                                                       krásný podzim plný barevných zážitků přeje Láďa a Jitka